Přehled topologie indukčního topného systému
Všechny indukční topné systémy jsou vyvinuty pomocí elektromagnetické indukce, kterou poprvé objevil Michael Faraday v roce 1831. Elektromagnetická indukce označuje jev, při kterém se elektrický proud v uzavřeném obvodu vytváří kolísáním proudu v jiném obvodu umístěném vedle něj. Základním principem indukčního ohřevu, který je aplikovanou formou Faradayova objevu, je skutečnost, že střídavý proud protékající obvodem ovlivňuje magnetický pohyb sekundárního obvodu umístěného v jeho blízkosti. Kolísání proudu uvnitř primárního obvodu
poskytl odpověď na otázku, jak vzniká záhadný proud v sousedním sekundárním obvodu. Faradayův objev vedl k vývoji elektromotorů, generátorů, transformátorů a bezdrátových komunikačních zařízení. Jeho aplikace však nebyla bezchybná. Tepelné ztráty, k nimž dochází při indukčním ohřevu, byly velkým problémem, který podkopával celkovou funkčnost systému. Výzkumníci se snažili minimalizovat tepelné ztráty laminováním magnetických rámů umístěných uvnitř motoru nebo transformátoru. Po Faradayově zákonu následovala řada pokročilejších objevů, například Lentzův zákon. Tento zákon vysvětluje skutečnost, že indukční proud teče opačně než směr změn indukčního magnetického pohybu.